Inkluze v českém školství

14.10.2021

Pokud je řeč o dnešním českém školství, na jednom z předních míst je mimo složité koronavirové situace často veřejně probírána inkluze.

 Inkluzivní vzdělávání se zakládá na myšlence, že by běžné školy měly dokázat vzdělávat děti bez přihlížení k jejich fyzickým, intelektuálním nebo jazykovým handicapům. Inkluzi lze charakterizovat jako nikdy nekončící proces, kdy se lidé s postižením podílejí na všech aktivitách společnosti.
 

Inkluze má svá pozitiva i negativa
 

Soudobé názory na inkluzi v českém školství rozhodně nejsou jednoznačné. Její zastánci argumentují tím způsobem, že je přínosná nejen pro handicapované děti, ale pro všechny žáky, kteří její zásluhou dostávají šanci tyto žáky respektovat a pomáhat jim. Odpůrci se snaží její přínosnost vyvrátit hlavně tím, že handicapovaní žáci údajně nestíhají studijní tempo svých spolužáků, a ještě k tomu je zdržují.
 

Podmínky efektivní inkluze
 

Zkušenosti z praxe ukazují, že u dětí s rozličným smyslovým nebo tělesným postižením je inkluze realizovatelná. Větší problém již nastává u dětí, které jsou mentálně retardované. Zásadní vliv na účinnost inkluze má přitom vybavenost školy, a hlavně osoba asistenta pedagoga, jehož přítomnost v hodinách je zcela zásadní. Asistent pedagoga musí disponovat výbornými komunikačními schopnostmi, které jsou nezbytné k tomu, aby vysvětlil ostatním žákům i jejich rodičům svoji úlohu ve třídě. Mnoho rodičů je totiž odpůrcem inkluze pouze z té příčiny, že jsou o celém problému jen mlhavě informováni.
 

Výhledy do budoucna
 

Pokud má být inkluze v budoucnu efektivní, je do budoucna nutné prosadit štědřejší finanční podporu škol, které budou moci za tyto prostředky nakoupit potřebné školní pomůcky. Učitelé zodpovědní za realizaci inkluze by pak měli být v průběhu svého studia v daném ohledu lépe vzděláváni. Díky tomu oni sami zjistí, že inkluze je přínosem nejen pro jejich žáky, ale i pro ně, když jim poskytuje zpětné zrcadlo jejich vlastních pedagogických metod a postupů.